O nemocnici

 

Informace

Obecná charakteristika
  • Lůžková LDN
  • Sociální lůžka
  • Ambulantní specialisté: diabetologie, interní ambulance, GIT ambulance, neurologie, plicní, alergologie, imunologie, rehabilitační lékař
  • Praktický lékař
  • Rehabilitace
  • Komplement: centrální odborová místnost, digitální RTG, sonografie, endoskopie

Historie nemocnice sv. Alžběty

Svatá Alžběta

Alžběta Durynská, patronka charitativních sdružení, sirotků, vdov, nevinně pronásledovaných, nemocných, krajkářek a pekařů, bývá nazývána též "světicí spravedlnosti". Narodila se roku 1207 pravděpodobně v Uhrách (možná v Bratislavě) jako dcera krále Ondřeje II. Už v útlém dětství byla zaslíbena synovi durynského lankraběte Ludvíka IV. a předána na výchovu ke dvoru v Durynsku. Když bylo Alžbětě pouhých 14 let, konala se okázalá svatba. Přestože šlo o předem dohodnutý sňatek, manželství s Ludvíkem se nakonec ukázalo jako velice šťastné a během několika let Alžběta darovala život třem dětem. Ludvík však na počátku jedné z křížových výprav roku 1227 zemřel na mor a hned po jeho smrti byly Alžbětě manželovými příbuznými děti odebrány a byla vypuzena ze dvora. Uchýlila se proto do Marburku v Hesensku, kde založila nemocnici pro nejchudší a o rok později vstoupila jako terciářka do františkánského řádu. Zbytek života zasvětila práci v nemocnici a pomoci potřebným. Svatořečena byla po své smrti až v roce 1235. V roce 1377 byl po sv. Alžbětě nazván samostatný ošetřovatelský řád, který v polovině 16. století čítal v celé Evropě už přes 3800 řeholnic.

Klášter a nemocnice sv. Alžběty

Na počátku 18. století se Praha pozvolna zotavovala z poslední velké morové epidemie, když se ukázalo, že má nedostatek léčebných ústavů, jejichž celková kapacita činila v té době pouze 150 lůžek. Několik pražských šlechtičen, pocházejících z rodu Thunů, Černínů, Valdštejnů aj., se proto rozhodlo po vídeňském vzoru založit v Praze špitál s odpovídající péčí pro ženy. Vídeňské Alžbětinky pak na žádost do Prahy vyslaly roku 1719 první dvě řeholnice a matku Angeliku a matku Johannu. Hned od počátku narazily snahy o založení nemocnice na vážné finanční problémy, pacientky nesměly být léčeny za úplatu, protože to řeholní pravidla zakazovala, a úroky z klášterního jmění stačily na ošetření pouhých šesti nemocných. Záhy se ukázalo, že původní objekt nemůže stačit svému účelu, ani potom, co byla jeho kapacita navýšena na 12 lůžek.

Situaci pomohla vyřešit hraběnka Markéta Valdštejnová (rozená Černínová), která se rozhodla užít svého značného jmění ve prospěch Alžbětinek a stala se fundátorkou výstavby rozsáhlého komplexu, kam měl kromě kláštera a nemocnice patřit i kostel P. Marie Sedmibolestné . Návrhem a stavbou byl pověřen barokní architekt Kilián Ignác Dienzenhofer, který byl také přítomen slavnostnímu položení základního kamene dne 8. srpna r. 1724. Část areálu byla hotova už v roce 1727, celá stavba pak dokončena o osm let později. Hlavní dominantou nemocnice, budované po vzoru středověkých řádových nemocnic byl Velký sál, připomínající chrámovou loď. V roce 1737 byla navíc založena velká klášterní zahrada. Po vítězství nad Prusy v bitvě u Kolína daly alžbětinky v roce 1762 postavit při klášterním kostele ještě boční kapli sv. Tekly.

Nová nemocnice Alžbětinek byla jednou z nejmodernějších v zemi. Na rozdíl od téměř všech tehdejších špitálů byly zdejší pacientky léčeny lékaři. Veškeré ošetřovatelské práce vykonávaly obětavě sestry řeholnice. Během roku se zde vystřídala až tisícovka nemocných, věhlas nové nemocnice stále rostl. Přispívalo k tomu mj. i to, že zařízení neodmítalo léčit jinověrce, a že zde fungovala také výtečná řádová ústavní lékárna. Za první století existence nemocnice bylo (kromě obětí vojáků z válek o rakouské dědictví a válek napoleonských) ošetřeno téměř 62 000 osob, každý desátý pacient však zemřel.

Jak se léčilo v druhé polovině 19. století

Kolem roku 1840 měla nemocnice kapacitu na sedmdesát lůžek, o které se staralo 44 řeholnic. Byl zaveden systém vizit, existovala dokonce nepřetržitá dosažitelnost lékaře. Zavedly se podrobné chorobopisy nemocných a evidoval se pohyb léků tak, aby nemohlo dojít k záměně. Zlepšil se i přístup ošetřovatelek k nemocným. V roce 1854 byla ke klášternímu komplexu přistavěna druhá nemocniční budova, čímž byl klášter dostavěn zhruba do dnešní podoby. Nemocnice sv. Alžběty se znovu stala vyhledávaným cílem zejména chudších vrstev obyvatelstva, pro které byla bezplatná péče skutečným dobrodiním. Koncem 19. století byl do celého kláštera zaveden vodovod, na elektrický proud si však musely řeholnice počkat až do roku 1912.

Alžbětinky ve 20. století

Až do I. světové války se nemocnice zdárně rozvíjela. Ročně se tu operovala asi stovka pacientek, jako chirurgové zde působili m.j. univerzitní profesoři MUDr. Rubeška, MUDr. Jedlička a MUDr. Ostrčil, jako ordinář také profesor MUDr. Adolf Meixner, pozdější osobní lékař prvního československého prezidenta T.G. Masaryka.
Zatěžkávací zkouškou zařízení byly válečné roky 1914 až 1918, kdy se stal z nemocnice tradiční lazaret. Na šesti desítkách lůžek se tu vystřídalo téměř dvanáct stovek vojáků. Vážná poválečná finanční situace konventu alžbětinek se poněkud zlepšila až v době, kdy bylo zavedeno všeobecné pojištění zaměstnanců a nemocnici bylo povoleno léčit na účet některých nemocenských pokladen. Vše vyřešila až smlouva s nedalekou Všeobecnou nemocnicí pražskou, která alžbětinkám za sjednanou denní taxu přenechávala část svých pacientek. Počet nemocničních lůžek se po té zdvojnásobil na 120.

V roce 1935 se v celém areálu uskutečnily rozsáhlé rekonstrukční práce, jejichž cílem bylo zavedení ústředního topení, zbudování dostatečného počtu sociálních zařízení, zcela byla modernizována kuchyň.
Pokud se budeme držet dostupných statistických údajů, potom od počátku existence ústavu až do roku 1940 bylo v klášterních zdech léčeno na 200000 pacientek, k tomu je třeba ještě připočíst další neevidované tisíce vojáků, o které se řádové sestry obětavě staraly v dobách různých válek.

Velké změny nastaly až po válce a zejména po roce 1949, kdy byla nemocnice znárodněna. Přestože řádové ošetřovatelky prokazovaly svým pacientkám bezmála čtvrt tisíciletí příkladné skutky milosrdenství, a že nikdy neodmítaly vykonávat i ty nejtěžší a psychicky nejnáročnější práce, nakonec převážila skutečnost, že alžbětinky nebyly odborně školeny. To, spolu s ideologickými důvody, se brzy dostalo do rozporu s požadavky zdravotní politiky státu. Řeholnice byly postupně nahrazovány diplomovanými sestrami. Poslední řádové sestry a alžbětinky - odešly ze své nemocnice 3. září roku 1957. V roce 1965 se Nemocnice sv. Alžběty stala lůžkovým zařízením OÚNZ v Praze 2. V průběhu dalších let byl areál zařízení ještě několikrát částečně rekonstruován a vrcholu své kapacity až 160 lůžek a dosáhl na sklonku osmdesátých let.

Současnost

Polistopadové změny v naší společnosti se odrazily i v dalším vývoji klášterní nemocnice. Konvent alžbětinek požádal o restituci areálu, jenž byl řádovým sestrám po více než čtyřiceti letech znovu vrácen. V roce 1993 byl založen nový soukromý subjekt - Nemocnice sv. Alžběty spol s r. o., který v objektu pokračuje v poskytování zdravotnických služeb, a v souladu s tradicí se hlavní směr činnosti nemocnice zaměřil na oblast tzv. následné péče, přičemž ošetřovatelskou péči zde dnes již poskytují civilní sestry.


Prameny:

Alžběta Durynská
http://www.rodinaonline.cz
Maňas, K - Vlček, J. Bedrníček, P.
Nemocnice na Slupi. Historie a současnost. Praha, ONV Praha 2, 1988
Noviny Prahy 2, číslo 7/2004.
http://www.praha2.cz
Novosadová, D.
Stavebně historický průzkum kláštera alžbětinek na Slupi čp. 448/II. Praha, SÚPRO 1994.
Pravidla a konstituce řeholnic sv. Alžběty třetího řádu s. Františka. Praha, V. Kotrba 1931
Sestry Alžbětinky
http://sweb.cz/frantiskanky
Svatá Alžběta Uherská
http://www.sweb.cz/zivotopisysv
 

Prohlášení o zpracování osobních údajů (GDPR)